Friday, July 4, 2008

कबिता

मनको ब्यथा भनी दिउँ भन्थे
बुझि दिने कोहि भएन
आफ्नो भनी फूलको माला चढाई दिएँ
तर आजा सम्झि दिने आफ्नो मान्छे कोहि भएन
हजारौं फूलको मालामा सजिएको हुन्छु
अब के थाहा यो जाने लासलाई
दाग बत्ति दिई बिदा दिनु
अब के थाहा यो हुने साथलाई
रमाउँने दिन देखिन आज
मनको ब्यथामा
के भयो आज के थाहा मलाई
त्यो सानो भुलमा
अब के गरौं म यो ब्यथालाई
सताई रहन्छ
आफ्नो भनी दुई चार शब्द कोरी दिएँ
आज मलाई कसरी भुलेछ ।



बिरे लावती पँचथर कुरुम्बा ३

2 comments:

Anonymous said...

Ambo bro ober rahechha ho malai dherai man paryo la, ani ni bro ma pani limbu nai ho ni ta ra haal chahi jorpati kathamndu bata la ramro lekh lekhdai garrnu la

Rachanaa subba
Jorpati Ktm.

Anonymous said...

this poem is very nice bro but you have to improve more your self ok?
wish you best of luck. and keep it up

Sarina K.C.
Taplejung
Now In U.K.